 |
| Muzea a opevnění z let 1935-1938 |
| MUZEA A OPEVNĚNÍ Z LET 1935-1938 - KRÁLICKO | |||||||||||||
| ZASTAV SE NA CHVÍLI A POZNEJ HISTORII SVÉ VLASTI, JISTĚ NA NI BUDEŠ HRDÝ... | |||||||||||||
| |||||||||||||
|
| |||||||||||||
| TYPOLOGIE PEVNOSTNÍHO SYSTÉMU | |||||||||||||
|
Vzhledem k velké délce hranic, které muselo Československo bránit, nemohla armáda po celé jejich délce nechat budovat souvislé linie těžkého opevnění. Proto se stavělo několik odlišných kategorií pevnostních objektů. Moderní čs. pevnostní systém kladl jako celek velký důraz na boční palby, kterými se jednotlivé objekty podporovaly a chránily.
Lehké opevnění Nejpočetnějším typem pevnostních objektů se staly lehké objekty vz. 36 a především lehké objekty vz. 37. Pevnůstky vz. 37 - nazývané "Řopíky" - představovaly velice moderní pojetí opevnění. Podle typu a provedení měly osádku dva až sedm mužů, jednu nebo dvě střílny a odolnost proti dělostřeleckým granátům ráže 7,5 až 15 cm. Výzbroj lehkých objektů tvořily lehké, popřípadě těžké kulomety a osobní zbraně osádky. Do září roku 1938 se podařilo stavebně dokončit více než 10 000 objektů obou vzorů. V popisované oblasti se z celkového počtu realizovaných lehkých objektů nacházely 4 pevnůstky vz. 36 a 187 pevnůstek vz. 37. Těžké opevnění V prostorech pro obranu Československa nejdůležitějších se budovalo opevnění těžké, tvořené především pěchotními sruby. Jednalo se o robustní stavby většinou dvoupatrové (patro podzemní a nadzemní), vyzbrojené jak kulomety, tak protitankovými kanóny, případně minomety. Charakteristický znak těžkých objektů představují pancéřové zvony a kopule určené k pozorování bojiště a řízení palby srubu, nebo k palbě kulomety. Každý takovýto srub by byl v boji zcela samostatný, měl (až na výjimky) vlastní zdroj pitné vody, vlastní filtrovnu k řízené ventilaci vzduchu a rovněž strojovnu sloužící k výrobě elektrické energie. Sruby se od sebe liší nejen velikostí, tvarem, výzbrojí, ale i tloušťkou svých stěn a početností osádky. To vše podle úkolu, který měly plnit a místa, kde je armáda nechala postavit. Běžné pěchotní sruby mají ve svých stěnách uloženo cca 1 300 až 1 500 m3 betonu a 100 až 120 tun ocelové výztuže. Odolávaly dělostřeleckým granátům do ráže 24 cm. Budovaly se také objekty menší a méně odolné, stejně jako větší a odolnější (až proti ráži 30,5 cm). Do září roku 1938 se podařilo stavebně dokončit 228 samostatných těžkých pevnostních objektů. V prostoru zahrnutém do Králické pevnostní oblasti se podařilo z tohoto počtu dokončit a také z velké části vyzbrojit a k boji připravit 39 objektů těžkého opevnění. Dělostřelecké tvrze Na místech nejvyšší taktické důležitosti armáda jako pilíře linie těžkého opevnění nechala stavět tzv. dělostřelecké tvrze. Jednalo se o několik nejodolnějších objektů různého typu - dělostřelecké, pěchotní, vchodový - propojených rozsáhlým systémem podzemních chodeb a sálů. Podzemní prostory obsahovaly vše potřebné pro dlouhodobý obranný boj osádky tvrze - válečná kasárna s kuchyní, ošetřovnou, telefonní a telegrafní ústřednou, muniční sklady, filtrovnu, strojovnu / elektrárnu atd. S tvrzemi se podle posledního opevňovacího plánu počítalo jen na severní hranici mezi Bohumínem a Žacléřem u Trutnova, kde mělo vyrůst 15 takovýchto pevností. Pět z nich se do září roku 1938 podařilo stavebně dokončit, pět rozestavět, zbývající se ke stavbě připravovaly, nebo jejich projekty nahradily jiné (izolované dělostřelecké objekty). V Králické pevnostní oblasti byly zadány ke stavbě 3 dělostřelecké tvrze a všechny se je zde podařilo postavit. Jsou to tvrze Hůrka (5 srubů), Bouda ( srubů) a Adam (8 srubů - jeden nevybetonován). Další součásti pevnostního systému Nedílnou součástí čs. lehkého i těžkého opevnění tvořil důmyslný systém protipěchotních a protitankových překážek, velmi důležité spojení zajišťovala rozsáhlá pevnostní telefonní síť. V rámci výstavby opevnění armáda v pohraničí rovněž budovala komunikace a kasárna pro pevnostní jednotky. | |||||||||||||
Oblečení, obuv
ARMYBURZA.cz
